Leden 2013

Valentýn

4. ledna 2013 v 15:26 | prcekrůža
Byla noc. Tak temná noc, že aji svit měsíce působil jako odraz světla od špendlíkové hlavičky. Na kopci stále stála bezhybná osoba. Byla jak přitlouklá k zemi. Vítr burácel do nic netušících srtromů a houkal si pochmurnou melodii.
Byl to zrovna Valentýn. Žádný zadaný nikdy neslyšel a necítil tu dnešní atmosféru. Takoví lidé mají oči jen pro sebe a nevnímají své okolí ani smutné tváře kolemjdoucích.
Mezi ty zamilované patřila i ta tmavá osoba stojící na kopci. Byla to láska jako trám. Aspoň si to chudák holka myslela. Netušila, že její protějšek necítí ani z malinka to co ona. Ten kluk jí roky podváděl. A právě na Valentýna si z ní udělal krutou srandu. Zesměšnil jí před jejími přáteli a spolužáky u nové školy.
Odvlékla ho na vysoký kopec a snažila se s ním normálně promluvit o tom co řekl. Ale on nedbal jejího slova a vysmál se jí do očí. "Nikdy jsem, Tě nemiloval a chodil jsem s tebou pouze jenom z jednoho důvodu. A to byla sázka jak tě dostat na dno!"
Ale ona ho milovala. "Nikdy jsem nikomu neublížila, jsem tu nová a myslela jsem, že jsem našla pravé přátelé.":dodala k jeho slovům smutným tónem a se zlobou v srdci.
Jediné co se jí honilo v hlavě byla pomsta a smrt. A proč to nespojit dohromady? Vytáhla tedy z kabelky nůž a bodla ho do srdce. Vytrhla mu srdce z hrudi a svrhla tělo do řeky pod kopcem.

Svírala jeho srdce v pěsti a stála jak přimražená. Poté si uvědomila, že vzala někomu život. Někomu kaho tam milovala. Potrestala se sama. Zemřela žalem s krutým žalem v srdci. Stála tam jak přimrzlá....všude bylo ticho...jenom se občas ozvala meluzína zkoumající komíny domků...