Beznaděj

7. července 2012 v 12:27 | prcekruza
Mnoho lidí si o mě myslí, že jenom myslím sama na sebe tudiž, že jsem sobec. Nechávám je u toho, protože jenom pár lidí ví, teda doufám, že ví, že tomu tak není. Já bych se pro druhé i rozkrájela. Nejsem taková jak mne ostatní vidí. Bohužel už dlouho ve mě panuje pocit nejistoty. A to nejistoty z obyčejného života. Mnohokrát jsem si už říkala, že to není ani snad možné aby bylo tolik lidí kolem nás k smrti nemocných. A to souvisí i s mojí dluholetou kamarádkou. Brala jsem jí jako samozřejmost a ona brala i tak mě. Ale bohužel mnoho okolností se kolem toho změnilo. Ona tu už není, bohužel. Plačící
A za to může ta zákeřná LEUKÉMIE. Nemoc, kterou bych nejraději vymazala z povrchu země. Tuhle i jí podobné.
Nemohla jsem tomu uvěřit. "Proč ona?", kladla jsem si každý den. A lékaři její rodině oznámili, ať počítají s nejhorším. Není prý pro ní vhodný dárce. Já si kladla další otázku: "To není v celé České republice ani jeden dárce kostní dřeně, ani jediný člověk?" A bylo mi odpovězeno, že ona by na to už neměla sílu a že si to tak i sama zvolila. Nechtěla jsem tomu uvěřit, ona aby všechno hodila za hlavu? Rodinu, přítele, kamarády??? Tomu se mi nechce věřit, ona taková není. Jaké bylo mé zklamání, když mi všechno moje milovaná, nejdražší kamarádka potvrdila. Její přání bylo abych se s tím smířila, že už na to nemá sílu. Ale to bylo dříve......
Je těžké o tom psát ale musím to překonat.....jinak bych byla na konci svých sil.
Kvůli této zákeřné nemoci ztratila dítě, její vlastní dítě a to jí ještě více stáhlo ke dnu. Její přítel to nesl těžce, chtěl se zabít ale slíbil jí, že s ní bude až do osudového konce.
A to taky dodržel. Ani nevím jak se mohou cítit její rodiče. Tohle je totiž již druhé dítě, které tahla nemoc přemohla. Odnesla si totiž i jejího staršího brášku, který umřel když mu bylo 16 let. Jí bylo 12 let. Jmenoval se Lukáš. Toho jsem znala jen letmo. Ale když jsem ho poznala, vzpomínám si, že byl už dost nemocný. Bojoval s leukémií dlouhý 3 roky. Monička to nesla dost zle. Všichni to nesli dost zle.
Zažily jsme spoustu krásných chvil. Na které nikdy nezapomenu má drahá Moničko. Měla jsem tě strašně moc ráda. Nejsem si sama sebou jistá, jestli tvůj odchod zvládnu. Ale hřeje mě aspoň malinkato, že se ti ulevilo. Teď je ti už určitě mnohem lépe! Nikdy na tebe nechci zapomenout! A nesouhlasím s nápisem na náhrobku "Ten kdo znal, vzpomíná. Ten kdo měl rád, zapomene."
Byla jsi a stále jsi cenným človíčkem v mém chudém životě. Milovala jsem tvé krásné dlouhé, vlnité, světlé vlasy. Na tvá třpytivá očka plná nadějí. Na tvůj okouzlující usměv a pohádkovou povahu. Přinesla jsi spoustu lidem do života světlo. Byla jsi pro mě vzor. A tvým vzorem byla donedávna Anna K, která zákeřnou nemoc pokořila. Dávám jí sem tedy pod tento článek na tvojí počest. A pokud to půjde i tvou oblíbenou písničku, která zazní i na tvém posledním rozloučení s námi.

Tohle je věnováno mojí kamarádce, kterou jsem znala od 7 let. Oděšla nám v nedožitých 22 letech.
Jmenovala se: Monika Jahulehová
Narodila se: 15.4. 1990
Zemřela: 5.7. 2012
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máma Máma | 27. září 2012 v 17:39 | Reagovat

Ani nevím, jak ti mám poděkovat! Tohle je moc krásný článek. Děkuji i Moničce by se moc líbil! :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama